HROMOSVODY
Hromosvod vynalezl v polovině 18. století v Evropě premonstrát Prokop Diviš, který ve své farní zahradě v Příměticích blízko Znojma umístil v roce 1754 první hromosvod (nazývali ho tehdy „meteorologický stroj“ nebo „povětrnostní mašina“; byla to soustava 400 kovových hrotů spojených s uzemněním).
Ve světě platí za vynálezce hromosvodu také americký vědec a politik Benjamin Franklin, který kolem roku 1750 prováděl podobné experimenty, ale tyčový jednohrotový uzemněný hromosvod postavil ve Filadelfii až v roce 1760. První hromosvod na území českého království, který byl umístěn na stavbě, byl instalován na zámku v Měšicích roku 1775.
Použití
Na celém území České republiky se ochrana před bleskem musí zřizovat na stavbách a zařízeních tam, kde by blesk mohl způsobit ohrožení života nebo zdraví osob nebo materiální škody. Na celém území České republiky se ochrana před bleskem musí zřizovat na stavbách a zařízeních tam, kde by blesk mohl způsobit:
- ohrožení života nebo zdraví osob, zejména ve stavbě pro bydlení, stavbě s vnitřním shromažďovacím prostorem, stavbě pro obchod, zdravotnictví a školství, stavbě ubytovacích zařízení nebo stavbě pro větší počet zvířat,
- poruchu s rozsáhlými důsledky na veřejných službách, zejména v elektrárně, plynárně, vodárně, budově pro spojová zařízení a nádraží,
- výbuch zejména ve výrobně a skladu výbušných a hořlavých hmot, kapalin a plynů,
- škody na kulturním dědictví, popřípadě jiných hodnotách, zejména v obrazárně, knihovně, archivu, muzeu, budově, která je kulturní památkou,
- přenesení požáru stavby na sousední stavby, které podle písmen a) až d) musí být před bleskem chráněny,
- ohrožení stavby, u které je zvýšené nebezpečí zásahu bleskem v důsledku jejího umístění na návrší nebo vyčnívá-li nad okolí, zejména u továrního komína, věže, rozhledny a vysílací věže
Chráněno před bleskem musí být jakékoli strojní zařízení, „které je třeba za provozu chránit proti úderům blesku“.
Všude, kde jsou zaměstnanci, patří ochrana zařízení, které může být vystaveno účinkům atmosférické elektřiny, zejména zasažení bleskem, mezi minimálními požadavky na bezpečný provoz a používání zařízení v závislosti na příslušném riziku vytvářeném daným zařízením. Při navrhování elektrických instalací v prostředí s nebezpečím výbuchu je třeba provést opatření pro snížení účinků úderu blesku na bezpečnou úroveň.
Princip funkce
Mezi zemí a bouřkovým mrakem může během bouřky vzniknout rozdíl elektrických potenciálů. Překročí-li rozdíl těchto potenciálů elektrickou pevnost vzduchové vrstvy mezi takovýmto mrakem a zemí, dojde k elektrickému bleskovému výboji. K tomuto výboji dojde v místě, kde vzduchová vrstva mezi zemí a mrakem je nejtenčí. Proto bleskem bývají zasažena nejčastěji různá vyvýšená místa v krajině, např. stromy nebo budovy.
Části hromosvodu
Jímač zajišťuje zachycení blesku. Bývá umístěn nejčastěji na vrcholu chráněného objektu, výše než nejvýše umístěné části objektu, neboť blesk má tendenci zasáhnout nejvýše umístěné předměty. Svod je elektrický vodič, který vodivě spojuje jímač blesku s uzemněním. Bývá proveden nejčastěji ve formě charakteristických ocelových lan vedených svisle na vnějších stěnách objektu od střechy směrem k zemi. Uzemnění tvoří nejčastěji pásy ze zinkované oceli zakopané v zemi podél objektu.
Jímač
Jímače mohou být provedeny v podobě jímací tyče, jímacího vedení nebo mřížového jímače. Tyto jímače označujeme jako strojené. Jako jímače mohou být využity též i vhodné vodivé konstrukční prvky objektu, např. plechová krytina. Ty pak označujeme jako náhodné jímače.
Jímací tyč je plná ocelová tyč kolmo vztyčená na vrcholu objektu. Tento druh jímače je charakteristický pro hromosvody mnoha budov, především těch starších. Ochranné pásmo tyčového jímače má tvar kužele s vrcholem na horním konci tyče a sklonem pláště 45° (vrcholový úhel 90°). Jímací tyč musí mít tedy takovou výšku, aby její ochranné pásmo spolehlivě pokrylo všechny části chráněného objektu. Má-li objekt větší půdorysnou plochu, lze na něm rozmístit více jímacích tyčí.
Jímací vedení tvoří ocelový v ohni pozinkovaný drát průměru 8 nebo 10 mm nebo pásková ocel 100 mm2 s minimální tloušťkou 3 mm. Vedený po střeše objektu rovnoběžně s jejím povrchem. Ochranné pásmo jímacího vedení má tvar trojúhelníku se sklonem 45° na obě strany a vrcholem 90° na jímacím vedení, sunutého po ose jímacího vedení. Je-li tedy jímací vedení taženo po hřebenu sedlové střechy se sklonem větším nebo rovným 45°, je jako ochrana před bleskem dostačující. Nejmenší vzdálenost jímací soustavy nového neizolovaného hromosvodů od střechy z hořlavého materiálu je 0,10 m, u doškových střech 0,15 m.
Svod
Svod spojuje jímací soustavu s uzemněním (zemniči). Svody mohou být strojené, vodiči vedenými na povrchu objektu či v omítce, nebo náhodné (využití stávajících prvků konstrukce objektu – ocelových sloupů, výztuže atd.)
Počet svodů se řídí obvodem půdorysu chráněného objektu. Na každých započatých 30 m obvodu půdorysu objektu náleží jeden svod. Je-li půdorysný obvod menší než 30 m, musí být objekt vybaven alespoň dvěma svody. Je-li objekt vyšší než 30 m, umísťuje se jeden svod na každých 15 započatých metrů jeho půdorysného obvodu. Svod, je-li veden po povrchu střechy, může sloužit také jako jímač.
Uzemnění
Uzemnění je vodivé spojení elektrického rozvodu nebo různých kovových předmětů se zemí. Účelem uzemnění je zajištění správné činnosti některých elektrických zařízení a ochrana před úrazem elektřinou, ochrana před bleskem, přepětím a před účinky statické elektřiny.
V rámci přenosové soustavy se uzemňují například uzly generátorů, transformátorů. Dále se uzemňují kovové pláště a části elektrických strojů a spotřebičů (např. elektromotorů), kovové konstrukce staveb, kovové rozvody a hromosvody.
Uzemňovací soustava
Uzemnění může být provedeno zemnícími tyčemi, deskami, dráty, či pásky, uloženo v zemi, nebo v základovém betonu. Svodové vodiče jsou se zemniči spojeny rozpojitelnými šroubovacími svorkami. Samotný hromosvod může být buď spojený s konstrukcí budovy, nebo izolovaný od chráněné budovy. Při použití více tyčových zemničů ke zřízení uzemnění má být mezi nimi vzdálenost vždy větší než délka jednotlivých tyčí, aby se účinnost zemniče nezmenšila. Přívod do základového zemniče musí být na přechodu z betonu na povrch chráněn proti korozi 10cm v betonu a 20 cm nad povrchem. Zemní odpor uzemňovací soustavy pro nově zřizovanou ochranu před bleskem a přepětím by neměl přesáhnout 10 ohmu.
Zemniče
Zemniče mohou být náhodné nebo strojené.
Jako náhodné zemniče mohou posloužit různé kovové konstrukční prvky, které mají dobrý elektrický kontakt se zemí. Tyto prvky sice mají primárně jiný účel než zemnění, ale pokud to nenaruší jejich funkci a jsou-li schopny funkci zemniče spolehlivě plnit, lze je jako zemnič použít. Mohou to být např. železniční kolejnice, ocelové stavební konstrukce nebo kovová zemní potrubí.
Strojené zemniče jsou budovány tam, kde zemnění náhodnými zemniči není proveditelné nebo kde zemní odpor samotných náhodných zemničů není dostatečně nízký. Strojené zemniče se dělají ve formě zemnicích kovových desek, pásů nebo tyčí zapuštěných do země v dostatečné hloubce.
Rozdělení uzemnění
Uzemnění můžeme rozdělit dle několika kritérií.
Dle použitých zemničů
- náhodnými
- strojenými
Dle účelu
- ochranné
- pracovní
Dle typu zemničů
- tyčové, nebo trubkové
- páskové, nebo drátové
- deskové (nedoporučují se kvůli el. poli v okolním podzemí, kde je zemnič uložen)
- základové strojené, nebo náhodné
- kovové výztuže v betonu, vloženého v zemi
S čím pomůžeme:
- Zajistíme projektový průzkum na místě, zmapování a ověření stávajícího stavu,
- Zkreslení podkladů do elektronické formy (pokud nejsou),
- Zpracování analýzy rizika včetně zařazení objektu do kategorie dle LPS a LPL,
- Výpočet dostatečných vzdáleností „s“,
- Návrh technického řešení odpovídající ČSN EN 62 305 ed.2,
- Ověření návrhu metodou valivé koule – ochranný prostor,
- Rozpis materiálu včetně položkového rozpočtu,
- Realizace celé hromosvodové soustavy včetně zemních prací,
- Zajištění provedení revize – pravidelná, mimořádná, výchozí.